Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Czech In: Domácí Poesie - Věnec sonetů

Všechny novinky

Czech In: Domácí Poesie - Věnec sonetů

Z Věnce sonetů Jaroslava Seiferta vybrala a načetla herecka narodniho divadla Ivana Franka v Kyjeve Natalije Jarošenko, překlad Jevhenije Kononenko.

 

Roční virtuální cyklus českých básní v ukrajinském překladu, načtené významnými ukrajinskými osobnostmi: básníky, intelektuály, polititiky, divadelníky a umělci. Protože poesie léčí a je to dobrý způsob, jak se v karanténě vypravit do krajin české poesie. ....A taky pro hodně sil a pro potěchu duše.

 

----------------------

Jaroslav Seifert (1901 -1986 ) byl český básník, spisovatel, novinář a překladatel. Patřil mezi členy hnutí Devětsil, stál na počátku českého uměleckého směru poetismu. Je jediným českým nositelem Nobelovy ceny za literaturu (10. prosince 1984), kterou získal za „poezii, která svěží smyslovostí a mimořádnou vynalézavostí podává osvobozující obraz lidské nezdolnosti a mnohotvárnosti“. Navzdory komplikovaným vztahům s komunistickou mocí obdržel titul národního umělce. Patřil k prvním signatářům Charty 77.

------------------

Věnec sonetů


Z těch nubudu, kdož opouštějí

buď ze strachu či přemíry

zoufalství, nebo z nevíry

i to, zač mnohý děkuje jí.

Za skývu chleba, jež nám zbyla,

když rezivěl nůž na střence,

za trochu vody v kropence,

která nám ústa pokropila.

A šáteček, jenž zamává tu,

víc možná někdy slíbí mi

než všechny vlajky cizích států.

Čtu verše jen svým čtyřem stěnám,

hodina zlá je, těžko je nám,

budu tu čeka s mrtvými.



Budu tu čekat s mrtvými,

až jara, šitá u básníků

prchavým stehem okamžiků

z modravých tkanin nad nimi,

ověnčí trávou jejich hrob:

vždyť žádná ústa nevypraví

tak jako tento chomáč trávy,

dneska mi drahý dvojnásob.

Prožívám jejich dny a žaly,

i když vybledly kostýmy,

těch, s nimiž kdysi tančívali.

I binokl vidívám v lóži,

i plášť, když čekám na nároží

od jara pozdě do zimy.



Od jara pozdě do zimy,

od zimy opět do dnů jara,

kdy vítr bílé krajky párá

a zdobí Prahu jinými.

Je duben. Slunce ze džbánu

rozlilo mléko. Budou křtiny !

Připrav si proutek rozmarýny

a pověz, kde tě zastanu.

A pod podloubím u Týna

už v ruce držím ruku její,

když rukavičku rozpíná;

poslouchaje hlas půlhodin

čekal bych tam jak hůl a stín,

jak ten, kdo čeká u veřejí.



Jak ten, kdo čeká u veřejí

trpělivě a oddaně

a jemuž padá do dlaně

jen déšť a krůpěj za krůpějí.

Jakmile vítr svane s lýtek

družičce závoj krajkový,

v té chvíli trochu zrůžoví

i šeré okno karmelitek.

Sirény schovejte si již

ty smutné barvy paraplíček,

vždyť, Praho, ty tak špatně spíš !

Komu zas dáme na pospas

všechno to hezké kolem nás,

kdyby smrt volal opět sýček ?

 


Проєкт "Czech In: Поезія вдома" - http://kyiv.czechcentres.cz/program/event-details/czech-in-domc-poesie/

Akce Czech In: Domácí poesie - http://kyiv.czechcentres.cz/cs/program/detail-akce/czech-in-domaci-poesie/