Česká centra, Czech Centres

Česká centra / Czech centres - logo

Jolyon Naegele

Všechny novinky

Jolyon Naegele

Jolyon Naegele (zpravodaj Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy):

Můj vztah k Ukrajině sahá až do mých studentských let v New Yorku a Washingtonu v sedmdesátých letech, kde jsem měl tři profesory ukrajinského původu. Díky profesorům Petru Goyovi, Zenoviji Sochorové a Romanovi Dražnowskému se můj pohled na Ukrajinu a celý okolní region značně prohloubil a rozšířil.


Jako mladý Američan jsem cestoval už od poloviny sedmdesátých let s batohem na zádech po východní Evropě, po stopách Lemků a jejich nevyřešené národní a náboženské identitě, po severovýchodním Slovensku, ale i Huculsku na severním pohraničí Rumunska.
Při své první cestě na Ukrajinu jsem v roce 1978 navštívil Užhorod, Lvov a Kyjev. Lidé se kterými jsem přišel do kontaktu byli přívětiví, velkorysí a hladoví po informacích o světě. Všechna tři města byla viditelně poznamenaná sovětizací. Kyjev mi svou architekturou a urbanistikou překvapivě připomínal centrální části newyorského Brooklynu – nedá se vyloučit, že se nejeden kyjevský architekt buď inspiroval americkou architekturou, nebo dokonce po říjnové revoluci emigroval do Ameriky a stavěl dál.

Foto: Sergey Korovayny


V červenci roku 1991 jsem se už jako korespondent Hlasu Ameriky vrátil na krátkou návštěvu do Kyjeva. Toto krásné město mi připadalo poněkud ošuntělé, obchody byly téměř prázdné, lidé frustrovaní tehdejším vývojem. A pak jsem začátkem ledna 1992 v prvních dnech po definitivním rozpadu SSSR znovu cestoval do Lvova a Kyjeva. Lvov byl sice ještě v zanedbaném stavu, ale už byl cítit určitý opatrný optimizmus navzdory patrně rostoucímu napětí mezi prezidentem Leonidem Kravčukem a Borisem Jelcinem. Hovořilo se tehdy o různých machinacích ohledně zbytků sovětské moci ať už šlo o jaderné palivo, obchodování s vyřazenými vojenskými zbraněmi či podvody kolem takzvané červené rtuti. V Kyjevě jsem natáčel rozhovory s vedením Národní banky, které se týkaly stability hřivny, na ministerstvu zahraničí o tom, jestli už mají v plánu se distancovat od praktik sovětské zahraniční a konzulární politiky, pak jsem se vedení státní železnice vyptával na to, do jaké míry je připravena na možný masový útěk Ukrajinců a Rusů na Západ a s vedením pravoslavné církve jsem se bavil o už tehdy narůstajícím rozkolu s Moskevským patriarchátem.


Téměř 27 let poté jsem znovu na krátký čas navštívil Kyjev. Sochy Lenina jsou už dávno pryč, Chreščatyk a jeho podchody jsou plné obchodů a kaváren, je vidět spousta čerstvě zrekonstruovaných či opravených, ale i zcela nově postavených kostelů. Levý břeh Dněpru směrem k letišti Boryspil je plný nových bytových a rodinných domů. Nové pomníky připomínají Hladomor či Majdan. Parlament opakovaně jedná dlouho po půlnoci a velký počet po zuby ozbrojených policistů v centru města vzbuzuje dojem, že se něco chystá. V den mého odletu z Kyjeva dochází ke střetu v Kerčském průlivu a následně k rozhodnutí o vyhlášení výjimečného stavu.

Jolyon Naegele 28.11.2018


-------------


My acquaintance with Ukraine goes back to the 1970s, to my student years in New York and Washington, when I studied under three memorable professors born in Ukraine, Petro Goy, Zenovia Sochor and Roman Draznowski, who markedly deepened and broadened my knowledge and views of Ukraine and the surrounding region.

As a young, I travelled around Eastern Europe with just my backpack from the mid 1970s onwards, in an effort to fill in the gaps in my understanding of the region and its people. I visited, for example, Lemko villages in northeastern Slovakia where national and religious identity remained unresolved, as well as the Hutsuls in northern Romania.

On my first visit to Ukraine, I visited Uzhhorod, Lviv and Kyiv. The people with whom I came into contact were welcoming, generous and hungry for information about the outside world. All three cities were visibly affected by sovietization. However, Kyiv’s architecture and urbanism unexpectedly reminded me of Brooklyn, NY. Who knows, perhaps one or more local architects were either inspired by American architecture or else after the October revolution emigrated to the US and continued to design buildings…

I returned to Kiev on a brief working visit in July 1991 as a Voice of America correspondent. This beautiful city had become rather run down, the stores were empty and people were frustrated with developments. I came back again to Kyiv and Lviv in early January 1992, just days after the final break-up of the USSR. Lviv was still in a dilapidated state, but there was cautious optimism about the future among those with whom I spoke, despite the tangibly growing tensions between presidents Leonid Kravchuk and Boris Yeltsin. People were talking about various machinations involving the vestiges of Soviet power, be it nuclear fuel, the fate of Soviet armaments on Ukrainian territory, or fraudulent activities concerning mythical “red mercury”. I recorded interviews in Kyiv with the management of the national bank about the stability of the hrivna, with Ukrainian Foreign Ministry officials to ask about their intentions to dissociate Ukraine from the practices of Soviet foreign and consular policy; I asked the leadership of the state railways about their readiness to deal with the potential of mass migration of Ukrainians and Russians to the west; and I met with the Orthodox hierarchy to ask about the fledgling split with the Moscow patriarchate.

After a hiatus of almost 27 years, I was again in Kyiv for a brief visit in late November 2018, this time at the generous invitation of the Czech Center, to participate in a discussion on the Writer’s role in society. The ubiquitous statues of Lenin are long since gone, Kreshchatyk and the passageways beneath it are now crowded with all sorts of thriving shops and cafes, the city has numerous recently reconstructed or renovated churches as well as some completely new churches. The left bank of the Dnipro heading out to Borispil airport is full of new high-rise apartment houses and one family homes. New monuments commemorate the genocidal famine or holodomor as well as the much more recent victims of the clashes on the Majdan. Parliament is meeting night after night well past midnight and large numbers of heavily armed police have taken up positions in the city, giving the impression that more is going on than meets the eye. The day I departed Kyiv, a naval clash erupted in the Kerch Straits leading to the decision to declare martial law in much of eastern and southern Ukraine. What fate awaits Ukraine?
Jolyon Naegele 28.11.2018